Obvodový plášť

Nejpodstatnější výhodou KB - BLOK systému je bezomítková a bezúdržbová úprava fasády objektu.
Mezery mezi tvarovkami jsou spárovány přímo v průběhu zdění tvarovek Speciální zdící směsí KB - BLOK, nebo cementovou maltou MC 10.

Současný sortiment nabízí čtyři varianty povrchové úpravy, osm základních barevných odstínů a speciální barevné odstíny určené pro fasády budov.
Tento rozsah a následné vzájemné kombinování nabízí architektovi v podstatě neomezené možnosti při výtvarném návrhu exteriéru budovy.

Zdivo vnějšího pláště se vzájemně spojuje s vnitřní nosnou stěnou sponami (kotvami) z nerezové nebo galvanizované oceli, které se vkládají do vodorovných spár při zdění. Podle statického předpisu se navrhuje minimálně 5 -7 ks/m² pohledové plochy stěny. V úrovni věnců a okolí okenních a dveřních otvorů se předepisují 3 ks/bm.
Každé režné (spárované) zdivo klade větší nároky na provádění prací. U KB - BLOK systému je toto provádění ztíženo ještě o dělení prvků, proto je bezpodmínečně nutné věnovat maximální pozornost tvorbě fasády již ve fázi architektonického návrhu.

Při použití obvodového pláště budovy tvarovkami modulové šířky 100 mm se většinou používá řešení rohů pomocí tvarovek KB 5‑11 B (rohově štípaná). Jestliže však použijete méně vhodnou variantu řešení pomocí tvarovky KB 3-11 B (zkosené na 45º) je nutné počítat se změnou modulu u nároží. Zde se modulová délka mění na 420 mm. Tuto změnu je nutné zakalkulovat do výpočtu vnějších rozměrů fasády.
Součástí prováděcího projektu by měl být výkres skladeb jednotlivých vrstev fasádního zdiva i se specifikací prvků.
Obecně můžeme říci, že KB - BLOK systém jako protihodnotu za rozsáhlou škálu výtvarných možností architektonického řešení a trvanlivosti povrchu požaduje precizní projektovou přípravu a dodržování modulové koordinace.

Skladby

Na tepelnou pohodu, tvorbu vnitřního mikroklimatu a úroveň provozní energetické náročnosti mají determinující vliv obalové konstrukce stavby.

Vzhledem k nízkému tepelnému odporu samostatných tvarovek (KB 1-20 A má R=0,197 a KB 1-15 A má R=0,166 m²kW-1) je nutné zvolit formu sendvičového pláště, u kterého rozlišujeme dva základní typy - kontaktní a nekontaktní. Rozdíl mezi nimi je v tom, zda má systém vzduchovou mezeru či nikoliv.

U bezkontaktního sendvičového obvodového pláště musí být vzduchová mezera napojena na vnější prostředí, a to otvory o účinné průřezové ploše ~2,5 ‰ plochy stěny. Poloha tepelné izolace musí být spolehlivě fixována, aby nemohlo dojít ke změně průřezu větrané vzduchové mezery.
Pro maximální využití životnosti materiálů zdiva je nutné volit pouze kvalitní tepelné izolace, kotvící prvky a dbát na bezchybné provedení.

V kapitole Tepelně technické vlastnosti sendviče uvádíme některé příklady skladeb fasádního zdiva ověřené pro stavební systém KB - BLOK.

Systém sendvičového zdění KB - BLOK dokonale splňuje tepelně izolační požadavky staveb. "Sendvič" odděluje nosné a izolační vrstvy staveb, odpadají tepelné mosty a lze exaktně spočítat tepelný odpor konstrukce stavby, stanovit rosné body a tím prodloužit životnost staveb.

Další výhodou je akumulace tepla do vnitřních betonových stěn. Tato akumulace výrazně přispívá k vyrovnanému klimatu uvnitř stavby i při velkých teplotních výkyvech.

Větrání dvouplášťových skladeb se vzduchovou vrstvou

Větraná vzduchová vrstva má zajistit příznivý vlhkostní režim skladby a umožnit použití konstrukce obvodové stěny i při vyšší vlhkosti vnitřního prostředí. Její hlavní funkce jsou:

  • odstranění kondenzace vodní páry ve skladbě stěny
  • snížení rizika závad včetně tvorby výkvětů
  • odvádění vody zateklé do konstrukce stěny
  • odvedení vlhkosti zabudované do konstrukce stěny
  • možnost vyrovnání tolerancí při zdění

Koordinační tloušťka vzduchové vrstvy ve stěnách systému KB - BLOK byla zvolena 50 mm. Její výrobní návrhová tloušťka musí být alespoň 40 mm a při provádění stavby nesmí v žádném místě klesnout pod 30 mm. Vzduchová vrstva musí být průběžná ve svislém směru.

Otvory pro přívod a odvedení vzduchu se pro vlhkostně normální vnitřní prostředí navrhují o průřezové ploše asi 0,4 % z pohledové plochy fasády po odečtení plochy výplní otvorů. Větrací otvory se rozmisťují do paty (nejnižší úroveň) a koruny (nejvyšší úroveň) fasády, a dále pod a nad výplně otvorů, podle potřeby též pod a nad úroveň podchycení vnější vrstvy, vždy tak, aby vznikla svisle průběžná vzduchová vrstva bez nevětraných kapes a dutin.
Spodní přívodní otvory u dna vzduchové vrstvy musí být alespoň 150 mm nad přilehlým terénem s ohledem na riziko jejich zapadání sněhem.

Otvory pro přívod a odvedení vzduchu je možno řešit např. vynecháním maltování ve styčných spárách tvarovek KB - BLOK vnějšího pláště. V tomto případě je někdy nutné zřizovat větrací otvory ve více řadách nad sebou, a to zejména z důvodu dostatečné dimenze větrání nebo v místech s rizikem ucpání spodní řady, např. u dna vzduchové vrstvy.

Velmi účinné je zajištění přívodu vzduchu a odvětrání vzduchové vrstvy průběžnými štěrbinami, např. pod oplechováním atiky a parapetů oken. Větrání průběžnými štěrbinami zajišťuje rovnoměrné proudění vzduchu a snižuje riziko vzniku nevětraných kapes.

V případě potřeby je možno větrací otvory zřídit vynecháním celé tvarovky KB - BLOK a jejím nahrazením mřížkou shodného rozměru. Tuto variantu je nutné posoudit staticky.

Otvory nebo štěrbiny s jedním rozměrem větším než 10 mm se doporučuje zakrývat mřížkami shodného rozměru. Tuto variantu je nutné posoudit staticky.

Větrací otvory mohou sloužit též k odvedení srážkové vody ze vzduchové vrstvy.

Vlhkostní stav v navržené větrané vzduchové vrstvě musí být vždy posouzen výpočtem podle ČSN 730540:94.